|
|
|
CARITAS CHRISTI SEKULÁRNÍ INSTITUT PAPEŽSKÉHO PRÁVA PRO ŽENY
Co hledáš?
Cestu, na níž bys odpověděla na Boží volání : Chceš Mu darovat celý svůjživot. A jsi si jistá, že On by tě chtěl mít tam, kde jsi, ve tvém povolání,ve tvé rodině, ve tvém životním prostředí ...I my jsme uslyšely stejné volání a pokusily jsme se na něj odpovědět
v Caritas Christi.
Kristova láska nás uchvátila a my Mu chceme darovat celý svůj život:
k Němu
Toto rozhodnutí je odpovědí na všechny aspekty volání a vede nás k prohloubení celosti našeho života.
Kdo jsme?
Od počátku chtěla být Caritas Christi universální v každém smyslu tohoto slova.
Jsme katolické laické křesťanky žijící ve všech povoláních a prostředích na všech kontinentech. všech lidí ke svatosti. doprostřed celosvětového poslání církve. a služby, které jsou spojeny s naším specielním posláním, které má své kořeny ve křtu:
svědčit o Kristu svým životem a svou přítomností na všech místech a ve všech situacích světa.
(mlčení) o své donaci v Caritas Christi. společné domy a neočekáváme od společenství v žádném životním postavení finanční podporu.
Jak a jakým duchem žijeme ?
Vtahuje nás do své vlastní modlitby a dává nám žít ze svého Ducha.
Toto společné sdílené povolání, které je vyjádřeno v pravidlech Caritas Christi, vytváří mezi námi sesterské spojení.
Jaké jsou etapy cesty v Caritas Christi ?
rozhovorů a vždy je přizpůsobena skutečným životním okolnostem a osobnímu povolání
k církvi uznané donaci (darování).
ZALOŽENÍ A ROZŠÍŘENÍ CARITAS CHRISTI
Na počátku Caritas Christi stojí dvě zcela nevšední osobnosti: laická křesťanka Juliette Molland (1902 - 1979) a dominikán P. Josef Maria Perrin (1905 - 2002). Juliette Molland se narodila na začátku minulého století v malé vesnici v blízkosti Avignonu ve Francii. Tam prožila celý svůj život. Je to silná a velkorysá osobnost, její inteligence je plná života. Pracuje v rodinném podniku, slouží své obci a farnímu společenství. Pracuje jako katechetka, zakládá skupinu křesťanské zemědělské mládeže, organizuje slavnosti a divadelní představení, na nichž se podílí celá vesnice. Je také obecní radní. Po dlouhé cestě duchovního hledání rozpoznala Juliette zcela zřetelně volání žít zcela odevzdaná Bohu, aniž by však opustila "svět". Táže se, zda je to vůbec možné. V roce 1936, když jí bylo 34 roků, setkává se s P. J. M. Perrinem a mluví s ním o své touze a svých pochybnostech. Oba dva poznávají, co jim uložil Bůh, založit to, co Julietta nazývá "Laický řád". Společně krok za krokem určují charakteristické rysy takového povolání. Několik mladých žen, které se cítí povolány odevzdat se zcela Bohu ve světě, se s nimi spojují. Prvních deset členek této malé skupiny hledání koná společné exercicie a 4. srpna 1937 se při mši sv. zasvěcuje každá z nich Bohu, aby uskutečnily toto nové dílo, jestliže to je JEHO VŮLE. 16. června 1939, o svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, zavazuje se definitivně devět žen v přítomnosti biskupa z Marseille v "Misionářské unii malých sester sv. Kateřiny Sienské", která byla později nazvána "Unie Caritas Christi". Juliette Molland se stala první zodpovědnou Unie. Po několika letech cítí Juliette hluboko v nitru, že její úloha jako spoluzakladatelky s P. Perrinem je skončena. Rezignuje na své místo zodpovědné a přenechává jiným odpovědnost řídit institut a učinit ho známým ve světě. Po tomto rozhodnutí žije své povolání v Caritas Christi v ústraní a tichu. V roce 1979 umírá Juliette po dlouhé nemoci 6. srpna, o svátku Proměnění Páně. Odpočívá na hřbitově v Noves, ve svém rodišti. V r. 2002 oslavily členky Caritas Christi po celém světě stoleté výročí od jejího narození. Institut se rozšířil rychle do všech pěti kontinentů. Nyní existuje ve 40 zemích, mezi členkami velké různosti kultur, mentalit , životních prostředí, atd. Ale přes všechny tyto rozdílnosti jejich životního postavení cítí se všechny hluboce spojeny společným povoláním v Caritas Christi : Být přítomny a spojeny se všemi skutečnostmi světa "zůstávat v Boží lásce, aby Ho milovaly a působily k tomu, aby byl milován tam, kde jsou postaveny ... " (srv. 1. článek Pravidel). P. J. M. Perrin, spoluzakladatel, podporoval a kněžsky doprovázel Caritas Christi po mnohá léta. Ve své službě ukazoval stále znovu a s naléhavostí na "nekonečnou Boží lásku ke všem lidem a na to, že všichni křesťané jsou povoláni ke svatosti". Poslední léta svého života strávil - od mládí slabého zraku a mnohá léta slepý – u "Malých sester chudých" v Marseille a zemřel pokojně 13. dubna 2002 ve stáří 96 let. Je pohřben na hřbitově jeskyně "Sainte Baume".
DŮLEŽITÉ ŽIVOTNÍ ÚSEKY CARITAS CHRISTI
4. srpna 1937: Prvních deset se zasvěcuje Srdci Ježíšovu. 16. června 1939: Uskutečňuje se první donace před biskupem z Marseille. Letnice 1944: Biskup z Marseille potvrzuje Konstituce "Unie Caritas Christi". 6. prosince 1950: "Unie Caritas Christi" je potvrzena jako institut diecézního práva. 19. března 1955: Dekretem Posvátné kongregace pro řeholníky se stává "Unie Caritas Christi" sekulárním institutem papežského práva. 19. března 1979: Posvátná kongregace pro řeholnice a sekulární instituty schvaluje obnovené konstituce Caritas Christi.
Kontakt: P. František Petrik Komenského 13 771 00 Olomouc e-mail: institut.cc@volny.cz
Jedna mezi ostatními, podobně jako květy na louce - náš život v CC …
POSLÁNÍ SEKULÁRNÍHO INSTITUTU CARITAS CHRISTI
Kdo jsme?
Caritas Christi je sekulární institut aprobovaný církví. Přijímány jsou ženy ve věku 20 – 45 let (svobodné nebo vdovy), které chtějí dát svůj život Bohu uprostřed světa. Tímto povoláním byly osloveny laičky mnoha národností. Mezi námi je rozdílnost kultur, mentalit a perspektiv. Co nás spojuje je láska k Bohu, darovaná každé jednotlivé z nás. Bůh nás povolal k životu s ním a pro něho uprostřed světa. My jsme odpověděly na jeho lásku svobodně zvoleným rozhodnutím žít dokonale svůj křest, pro církev, ve světě. Bůh nás miluje mnohem hlouběji než my jeho. Posláním Caritas Christi je zažehnout tuto lásku ve světě, milovat druhé tak, jak je miluje Bůh a působit, aby i oni Boha milovali.
Jak to můžeme žít ?
Jsme laičky a žijeme jako druhé laičky jedna mezi ostatními. Nic nás od nich nedělí. Náš všední život je místem, kde Boha potkáváme. O co jsme stále žádány v malém nebo ve velkém, tam platí stupeň lásky, kterou do toho vkládáme. Pro nás je důležitější být než konat. Jsme otevřené pro lidi kdekoliv pracujeme, v našich povoláních, v našem rodinném prostředí, s přáteli, v odborových organizacích, v politice, v bydlišti, ve farnosti, ve službě církvi … Milujeme tento svět, protože svět je milován Bohem. Svět je božské místo, na němž očekává Bůh moji spolupráci. Žijeme v solidaritě se světem v jeho nadějích, radostech i starostech. Máme poslání budovat společnost respektující každého člověka, vybudovanou na spravedlnosti a míru. Když musíme činit rozhodnutí v závažných otázkách jako je globalizace a prostředí nebo i v malých věcech, ze srdce se pokoušíme mít stejný úmysl, pro který přišel Boží Syn na svět. Snažíme se vyrovnat každou nespravedlnost a hledat pravdu, krásu a dobro. Neříkáme, že bychom mohly nabídnout řešení pro všechny problémy. Každé prostředí, v němž lidé žijí a umírají, je pro nás příležitostí vydávat svědectví o Božím záchranném jednání. Svým životem chceme být poselstvím Boha; chceme být svědky Boží lásky, zrcadlem a světlem v našem vlastním prostředí. Chtěly bychom být kvasem, solí a světlem, aby byl svět proměněn zevnitř, aby se stal dobrým domovem pro všechny. Chtěly bychom být svědkyněmi Zmrtvýchvstalého, výrazem Božího ANO k životu tím, že žijeme v naději a důvěře. Chápeme samy sebe jako most mezi církví a světem. Chtěly bychom, aby ty, které sdílejí náš život, učinili zkušenost lásky Kristovy a věděly , že On je jim blízko. Chtěly bychom, aby věděly, že církev povstala z lásky a aby láska k církvi rostla. Podílíme se také na všem, co se jí týká, ať je to těžké, bolestné či obnovující. Naše povolání nás zavádí do srdce církve, která je znamením a prostředkem intimního spojení lidstva s Bohem.. Ve své donaci dáváme Bohu samy sebe pro církev. Náš každodenní život nás sjednocuje s církví a každodenní modlitba za církev je životně důležitá pro naše povolání. Jak nám může pomáhat naše povolání v Caritas Christi takto žít ?
Odpovídáme na Boží volání svobodnou volbou žít cele pro Boha a s Ním. Jdeme společně s ostatními ženami, které odpověděly na Boží volání a žijí totéž povolání. Skrze ně dostáváme pomoc a odvahu toto povolání žít. Sázíme vše na Boha a tato volba nás povzbuzuje plně a cele mu důvěřovat. Žijeme obklopeny jeho láskou s přáním líbit se mu ve všem. Celé své JÁ dáváme Bohu darem (donace). Slibujeme žít v celibátu, aby v nás Boží láska mohla růst. Kristus, který v nás žije, je přítomen ve svém lidu. Kristus, který v nás žije, nám pomáhá poznat samy sebe a stát se osobou, kterou by chtěl mít v nás. Radujeme se z toho, že objevujeme bohatství naší lidské osobnosti. Přijímáme ale i své slabosti a hranice, s důvěrou v lásku Boha, který nás přijímá takové jaké jsme a je stále připraven nám odpouštět. Žijeme v otevřenosti a vděčnosti a jsme si vědomy, že jsme vše přijaly od Boha. Přijímáme odpovědnost, která nám ukládá: být pozorné pro potřeby světa a přispět ke změně toho, co musí být změněno. Bůh nás volá tam, kde jsme. A On si nejen přeje náš jednoduchý život, ale abychom v něm byly hluboce zapojeny: abychom byly pozorné pro všechny, které v něm potkáváme a pro každodenní události a problémy. Snažíme se rozvíjet své schopnosti a vlohy a tak umět odpovědět požadavkům světa. Ve světě, kde se neustále mění role žen, sexuální představy a sociální skutečnosti, musíme kreativně a s rozlišováním hledat cestu, jak žít věrohodně celibát. Každá členka Caritas Christi přebírá zodpovědnost za svůj vlastní život a svá rozhodování. Ve světle evangelia a následování Kristova příkladu vidí každá vše, co má, jako dar Otce, který užívá podle jeho vůle. Klíčovým slovem našeho života je láska. Žijeme hluboce zakořeněny v Bohu. Čím více jsme sjednoceny s Kristem, tím více můžeme ztvárňovat evangelium svým svědectvím, naším životem – zcela odevzdány Bohu uprostřed světa. V modlitbě se snažíme vidět svět jak ho vidí On. Stále víc a více jsme pronikány jeho Duchem a přinášíme vše Otci: radost, naději, utrpení, chudobu, omezení, problémy, bolesti. Náš život se stává motlitbou. Modlitba je láska. Konání je láska. Není žádné oddělení. Náš život je láska. Se společenstvím Caritas Christi prohlubujeme svůj život modlitby:
Denně se sjednocujeme s velkým aktem díkůčinění církve v Eucharistii, abychom mohly být proměněny Božím slovem a vtaženy do dokonalé oběti, kterou Kristus vykoupil svět.Často obnovujeme „ANO“ Bohu, které jsme vyslovily v den donace. Následujeme Marii. Její „ANO“ bylo neseno vírou a ona je žila až do konce s odvahou a radostí. Od Marie se učíme žít, učíme se milovat Ježíše a následovat ho.Od Kateřiny Sienské se učíme, jak žít hluboce spojeni s Ježíšem ve skutečnosti našeho všedního života, a jak s odvahou žít jako aktivní a náročná členka církve. .
|
